Staročeský perník z forem
Již od pradávna se užívá medu k přípravě sladkých placek, calet, marcipánu až k dnešnímu perníku.O původu slova marcipán existuje několik verzí, např.: z biblické dějepravy je známo, že apoštol Marek když šel pouští se svými lidmi, živil se sladkým chlebem vyrobeným z medu a kukuřičné mouky, upečeném na slunci. Tento chléb se nazýval Markův /Marcipanis/.Toto by mohl být jeden z výkladů, proč perníkářský cech má ve svém znaku sv. Marka.
Formy na perník byly nejprve z pálené hlíny, což dokazují vykopávky v Itálii. Tyto byly používány do 16. století, kdy je vytlačily dřevěné, vyřezávané, nazývané kadluby. V 17. A v 18. století jsou již bohatě vyřezávány. K výrobě forem se používalo hruškové dřevo jako nejvýhodnější. Časem je nahrazováno dřevem švestkovým, třešňovým, ale též lipovým i bukovým.
První zmínka o perníku u nás je z roku 1335 z Turnova. V Praze se v roce 348 mluví o jakémsi sdružení a na Starém Městě je podle nich pojmenovaná jedna z ulic – Caletná, dnešní Celetná. Toto řemeslo vzkvétalo a v seznamech z r. 1419 nacházíme již 18 perníkářů. Za husitských válek nebylo perníkářům přáno a dochází k úpadku řemesla. Začátkem 16.století dochází k opětné renesanci.Perníkáři měli pomocníky, kterým se říkalo fabulisti. Ti chodili od jednoho mistra ke druhému a kromě toho, že opravovali nebo dělali nové formy, řečeno dnešním jazykem – předávali zkušenosti.